Projekt UDRŽse pohledem neurologa
Ačkoliv jsem neurolog pro dospělé, čím dál častěji naši ordinaci navštěvují mladí lidé včetně náctiletých. Nejčastěji si stěžují na bolesti bederní páteře, ale také hlavy a překvapivě jich nemálo přichází i se syndromem karpálního tunelu.
Bolesti zad jsou nejčastější příčinou pracovní neschopnosti u lidí pod 45 let a 2.nejčastější příčinou návštěvy u lékaře.
Jedním z důvodů těchto potíží jsou špatné pohybové stereotypy naučené již v raném dětství. Pokud nám nikdo tyto vzorce nezkoriguje, neseme si je často po celý život. Spolu se sedavým zaměstnáním či fyzicky jednostrannou zátěží poté vedou k výraznému zhoršení kvality života v podobě úporných vertebrogenních algických syndromů.
Již správné držení těla, ať už při sedu, stoji či běžné chůzi, zabraňuje vzniku svalových dysbalancí a tím přetěžování určitých skupin. Často k nám přicházejí studenti s bolestmi hlavy. Při vyšetření pak nalézáme příčinu v bolestivých svalových úponech od krční páteře, které se řetězí až k bedrům.
Zprvu drobné blokády svalů během let bohužel vedou (při trvajícím jednostranném přetěžování) k degenerativním změnám páteře a meziobratlových plotének až k jejich herniaci a útlaku nervů. To s sebou nese nejen bolesti, ale i poruchy citlivosti a hybnosti končetin.
Nejdůležitější je tedy prevence špatných pohybových návyků už u našich dětí. Jak se říká: „Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš.“ Zde to platí dvojnásob.
Děti tráví bohužel stále více času doma u počítače než běháním venku. Ruce mají tak dlouhou dobu v nepřirozené poloze s ohnutým zápěstím. To vede ke zbytnění určitých šlach a tím pádem útlaku nervu s následným rozvojem brnění prstů, v pokročilých stadiích pak poruchám citlivosti a hybnosti ruky – syndrom karpálního tunelu.
Projekt fyzioterapie ve školce proto považuji za velmi důležitou a zejména praktickou součást vzdělávání našich nejmenších, protože jim to může pozitivně ovlivnit zbytek života.