Jak by se vám líbilo ráno vstát, protáhnout se a zjistit, že vás nic nebolí? Přijde vám to jako utopie? Pro fyzioterapeutku Janu Slusarčukovou a pedagožku Šárku Chvojkovou je to výzva. Mise. Cíl. Recept, jak dosáhnout „dospělosti bez bolesti“ si podle nich žádá tři základní ingredience: čas, trpělivost a spolupráci.

První díl deníku jsem končila zmínkou o desetiletém hokejistovi, který se „přetrénoval“ a naprosto vyčerpal. Ten hokejista je můj syn.

Chcete, aby se vaše děti zdravě hýbaly, ale nevíte, jak postupovat a čím začít? Využijte rady od trenérky a volejbalistky Šárky, která si níže uvedené tipy několikrát vyzkoušela v praxi. Nebojte, není to nic náročného.

„Jmenuji se Kateřina a jsem máma.“ Takhle stereotypně bych se nejspíš představila na skupinové terapii sdílením (kterou mimochodem doporučuji ještě před návštěvou fyzioterapie). Dovolte mi, abych vás teď považovala za svou skupinu a podělila se o náš příběh. O příběh související s bolestmi mých dětí. Je to problém, který mě stojí spoustu času a často se mi o něm zdá.

Do JSfyzio jsem přišla se sedmiletým synem v lednu 2023 na doporučení naší klinické logopedky. Daník se neposouval dál ve výslovnosti určitých hlásek, což vycházelo z problémů v ovládání jazyka a čelistí.

Naše Eveli v pěti letech nebyla schopná udělat na cvičení s dětmi kotrmelec, dělalo jí potíže stát a skákat na jedné noze. Byla taková nemotorná, neudržela rovnováhu.