„Jmenuji se Kateřina a jsem máma.“ Takhle stereotypně bych se nejspíš představila na skupinové terapii sdílením (kterou mimochodem doporučuji ještě před návštěvou fyzioterapie). Dovolte mi, abych vás teď považovala za svou skupinu a podělila se o náš příběh. O příběh související s bolestmi mých dětí. Je to problém, který mě stojí spoustu času a často se mi o něm zdá.

Do JSfyzio jsem přišla se sedmiletým synem v lednu 2023 na doporučení naší klinické logopedky. Daník se neposouval dál ve výslovnosti určitých hlásek, což vycházelo z problémů v ovládání jazyka a čelistí.

Naše Eveli v pěti letech nebyla schopná udělat na cvičení s dětmi kotemelec, dělalo jí potíže stát a skákat na jedné noze. Byla taková nemotorná, neudržela rovnováhu.

Fyzioterapeutka Jana Slusarčuková s týmem JSfyzio není na stránkách Quartieru žádným nováčkem, přesto se její pracovní život novinkami jen hemží. V tandemu s pedagožkou Šárkou Chvojkovou v létě rozjela dlouho připravovaný projekt s názvem UdržSe . Ten se zaměřuje na děti, jeho cílem je naučit pedagogy a rodiče umění zdravého dětského pohybu. Jejich mise je jasná: omezit do budoucna ambulance plné dětí s vadným držením těla nebo asymetriemi. Provést je zkrátka bez bolesti až k dospělosti. „Protože nejlepší léčba je prevence,“ říkají.

Když rodiče přicházejí se svými dětmi do ordinace fyzioterapeuta, většinou již čelí viditelnému problému.

Už odmalička jsem snila o tom, že se jednou stanu učitelkou. Sen se mi splnil, ač cesta k němu nebyla jednoduchá. Navíc je to cesta, která nikdy nekončí. Učitelství totiž nevnímám pouze jako povolání, je to vášeň, poslání. Učit a svou troškou přispívat k vzdělávání našich nejmenších mě naplňuje.

Potká se fyzioterapeutka, ortoped a učitelka z mateřské školky. Ne, tohle není začátek žádného vtipu, ale nového projektu Jany Slusarčukové a její královéhradecké fyzioterapie JSfyzio. Po letech odborné práce s dětmi i dospělými rozjíždí unikátní program.

Pracovně jsem fyzioterapeutka, dále speciální pedagog se zaměřením na tělesnou a pracovní výchovu zdravotně postižených a aktuálně se věnuji také studiu koučinku. Rodinně jsem manželka, maminka a spolumajitelka sportovního pony.

Vystudoval jsem Sportovní management a už tehdy jsem věděl, že chci dělat trenéra. Ale nevěděl jsem čeho. Od malička hraju hokej, a tak mě to vždy táhlo k pohybu a také moc dobře vím, jak to chodí s trénováním ve vrcholových sportech.